Členové

stereoskopická sekce Technického muzea Brno, *1969

Stereoskopická fotografie ho okouzlila již v dětství: "Na půdě v dědečkově skříni jsem našel krabičku stereofotek s plechovými brýlemi. Snímky byly určeny pro vojáky Wermachtu, jako politická propagace rozpínající se Hitlerovy říše."

V roce 1994 pak pořídil ve spolupráci s brněnským Technickým muzeem oddělením stereovize diaseriál "Moravský kras". Jeskynní svět zachycený ruským Sputnikem se dodnes periodicky promítá v expozici světelné Panoramy. ...více

Do fotografování jsem postupně pronikal od útlého mládí, zlom ale nastal v roce 1999, když jsem ve skříni objevil dávno zapomenutou bednu s dřevěným stereoskopem a asi dvěma sty stereofotografií z počátku století. Zcela uchvácen, pustil jsem se okamžitě do vlastních pokusů, a myslel jsem, že jsem objevil (nějakou úplně zapomenutou) Ameriku. Když jsem vynesl z fotokomory na denní světlo první dva vyvolané snímky, na kterých byl kýbl, koza na dřevo a modřín, vyfocené posunem foťáku o 8cm - a zjistil jsem, že ve stereoskopu skutečně vytvoří onen kýžený, fascinující a oživlý prostorový obraz, moje nadšení neznalo mezí! ...více

Se stereoskopickými fotografiemi jsem se setkal již jako malý hoch díky rodičům, kteří mne s bratrem brávali do brněnské Panoramy, tehdy ještě provozované její poslední soukromou majitelkou na Brandlové ulici. V té době jsem jako jeden z nejmenších návštěvníků obdivoval v prostorovém zobrazení krásy jak Rakousko-Uherské monarchie a okolních zemí, tak i různých vzdálených exotických končin, zachycených na kolorovaných diapozitivech z konce devatenáctého a začátku dvacátého století. Fotografovat jsem se učil nejprve jako školák s tehdy populární dvouokou zrcadlovkou Flexaret. Později jsem se přes kompaktní Minoltu Hi-matic F dostal ke kinofilmu, jednookým zrcadlovkám a díky nim také k makrofotografii. V té době jsem už fotil převážně na barevné diapozitivy a stále více mě lákala představa stereoskopií ze dvou kinofilmových diapozitivů. ...více

Se stereofotografií jsem začal asi v roce 2005, kdy jsem v bytě po strejdovi našel fotoaparát Meopta Stereo 35 s veškerým příslušenstvím. Postupně mi tento foťák přestal stačit jednak díky jedinému času (1/60) a také díky mikroformátu, který nelze rozumně digitalizovat ani kopírovat. Tak jsem začal dělat různé pokusy, zejména s digitálními fotoaparáty. Pak mi Matěj ukázal svoje stereodiáky z Belplasky. V tu chvíli mi došlo, že je ještě pořád vidět těch 100 let vývoje, o které má film náskok před digitální fotografií. Tak jsem se po digitálním vybouření vrátil zpět k filmu. Přesněji řečeno, používám obě technologie, protože obě mají výhody i nevýhody.

odkaz na osobní stránky

Se stereoskopickými obrázky jsem se poprvé setkal v dětství díky knize Zdeňka Opavy Matematika kolem nás. Podle návodu, který tam byl uveden, jsem zíral na jednoduchou 3D kresbu krystalové mřížky tak dlouho, až jsem se naučil patřičně rozklížit oči -a to mi už zůstalo. Se spolužáky jsme si pak během vyučování posílali papírky s rukou kreslenými stereoobrázky a místo sledování tabule jsme často jen nepřítomně šilhali pod lavici. Mnohem později jsem se pak s fantastickým světem prostorového zobrazování znovu setkal jako biolog, protože je to nejúčinnější (a taky nejhezčí) cesta k porozumnění komplikovaným tvarům molekul, jako jsou proteiny nebo DNA. A tak se nečekaně zúročila dávná podlavicová znalost, zatímco z těch nadlavicových mnoho nezbylo.

odkaz na osobní stránky

S fotografováním si pohrávám od desíti let, experimentování se stereofografií jsem začal o několik let později - inspirovaly mě stereokotoučky mikroma. Většinu stereofotek jsem pořizoval nejčastěji z ruky, dále pomocí dvou fotoaparátů nebo stereopředsádky pro Prakticu. Nyní vlastním i digitální stereofotoaparát. Živím se jako programátor, zajímá mě počítačová grafika a cestování. Při promítání fotek z cest se snažím poslední roky zařazovat i několik anaglyfů nazávěr.

odkaz na osobní stránky

Fotím již asi 25 let, hlavně na akcích dětského oddílu (www.vysehrad.org). Od roku 2002 zkouším zvěčnit některé události pomocí digitální kamery. S odstupem času člověk docení některé starší záběry. Ale pro trochu slušný výsledek, musí člověk věnovat docela dost času natáčení a několikrát více času zpracování nahrávek. Po této zkušenosti jsem se rozhodl trochu vyrovnat poměr mezi focením a filmováním. V létě 2006 jsem se trochu chaoticky rozhodl přidat do své, již tak ukrutně těžké fotobrašny, fotoaparát Realist. Zakoupil jsem ho u Škody. Byl právě o 1000 Kč levnější, než před měsícem. No nekupte to! Okukoval ho tam Matěj Boháč a na jeho prodej i následnou slevu mě upozornil:-) ...více

Stereo fotoaparátem Meopta 35 už fotografoval můj otec. V sedmdesátých letech, kdy byla dostupná jen černobílá fotografie, to byl skvělý vynález. Prostorové a navíc barevné obrázky byly úžasné. Pamatuji si, jak táta někde ve výprodeji nakoupil bedny stereokotoučků třeba s fotografiemi spartakiády, protože tenkrát vycházely levněji než kdyby koupil prázdné a my s bratrem jsme dostali za úkol ty stereokotoučky vyprázdnit aby je měl připravené pro svoje snímky. A tak jsme si pak zakládali do prohlížečky kotoučky jak jsme třeba v zoologické zahradě a v okénku pro popis se u pavilónu opic objevilo "cvičení matky s dětmi" ...více

odkaz na stránky studia TRIDAKT

Dodnes nemohu zapomenout na ten úžas, když jsem se poprvé podíval do stereokukátka (na stereokotouček, tuším že z Prachovských skal). V roce 1977 se mi podařilo v bazaru "u Havlíka" koupit Stereomikromu z Meopty. Byla na 16 mm film, políčka jsem strkal do prázdných stereokotoučků a střihal je nůžkami, protože potřebnou vyřezávačku jsem nesehnal. Pak jsem si našetřil na přístroj Meopta Stereo 35, ten byl na kinofilm, ale vyřezávačka již byla součástí balení. Jsem jeskyňář a jeskynní scenérie jsou pro stereofotografii jako dělané. ...více

Se stereofotografií jsem se setkal v první půli 80 let díky dederónské stavebnici „Optik montage“. Byl tam jeden dvojitý diáček s obrázkem plyšových zvířátek. Ve stavebnicové prohlížečce to bylo moc pěkné, ale nenapadlo mě, že by snad bylo možné podobný diák stvořit vlastníma rukama. ...více

Ke stereofotografiím, nikoli ke stereo-focení, jsem se dostal celkem v útlém věku, kdy nás spolu s bratrem rodiče překvapili prohlížečkou Meoskop a sadou kotoučků s pohádkami a s pohledy do míst V České republice, na Slovensku anebo v bývalé Jugoslávii. Při pohledu do prohlížečky byl na konci dlouhého tmavého tunelu k vidění malý, přesto však pozoruhodně plastický, obraz. Obdivoval jsem fotografie, ale nijak jsem nepřemýšlel nad tím, jak vznikly a jestli je mohu pořídit i já. ...více