Mirek Kopeček
Se stereoskopickými fotografiemi jsem se setkal již jako malý hoch díky rodičům, kteří mne s bratrem brávali do brněnské Panoramy, tehdy ještě provozované její poslední soukromou majitelkou na Brandlové ulici. V té době jsem jako jeden z nejmenších návštěvníků obdivoval v prostorovém zobrazení krásy jak Rakousko-Uherské monarchie a okolních zemí, tak i různých vzdálených exotických končin, zachycených na kolorovaných diapozitivech z konce devatenáctého a začátku dvacátého století. Fotografovat jsem se učil nejprve jako školák s tehdy populární dvouokou zrcadlovkou Flexaret. Později jsem se přes kompaktní Minoltu Hi-matic F dostal ke kinofilmu, jednookým zrcadlovkám a díky nim také k makrofotografii. V té době jsem už fotil převážně na barevné diapozitivy a stále více mě lákala představa stereoskopií ze dvou kinofilmových diapozitivů.
K prvním pokusům stačilo vyrobit si jednoduché stereokukátko a nafotit jedním fotoaparátem zkušební dvojice. Výsledky byly velice povzbudivé a tak jsem dělal další experimenty s kompaktem Canonet 28, ke kterému jsem si na chvíli půjčil od kamaráda druhý stejný a mechanicky je spojil lištou. Chtěl jsem si koupit někde i druhý Canonet, abych měl vlastní dvojici, ale byl to problém, neboť v té době se objevovaly "západní" fotopřístroje v obchodech jen zcela sporadicky a náhodně. Podařilo se mi ale po nějaké době koupit dva kompakty Olympus 35RC. S nimi jsem krátkou dobu fotil, ale nepovedlo se mi uspokojivě vyřešit problém synchronizace spouště. Dvojitá drátěná spoušť byla dosti nepraktická a nespolehlivá. Pak jsem jednoho dne na začátku osmdesátých let uviděl v "prodejně zahraničního obchodu Merkuria" jednookou zrcadlovku Chinon CE-4. Na ovladači samospouště bylo vidět LED diodu, což odpovídalo tomu, že závěrka je spouštěna elektricky. Už jsem raději moc neváhal (hrozilo akutní nebezpečí, že přístroje koupí jiní zájemci, měli je tam snad jenom 3), sdělil překvapené prodavačce, že ty foťáky si vezmu dva a šel na ně do spořitelny vybrat částku přesahující můj tehdejší půlroční plat. Elektrická synchronizace této dvojice se povedla, i když ale není úplně bez problémů. Tyto Chinony stále mám a slouží mi dodnes.
Postupně jsem k nim pořizoval různé další objektivy, mezikroužky i jiné doplňky a vyrobil také speciální makrozařízení, která umožňují fotografování živých objektů zblízka. Makrofotografií živé přírody se zabývám již dlouhou dobu. Několik let už také používám spřaženou dvojici digitálních kompaktů Kyocera, která přináší další nové možnosti. Chinonům ale Kyocery nijak nekonkurují, hodí se jen na něco a společně se doplňují. V dohledné době určitě nehrozí, že bych kvůli jakýmkoliv digitálům opustil klasický film.