Stereo fotoaparátem Meopta 35 už fotografoval můj otec. V sedmdesátých letech, kdy byla dostupná jen černobílá fotografie, to byl skvělý vynález. Prostorové a navíc barevné obrázky byly úžasné. Pamatuji si, jak táta někde ve výprodeji nakoupil bedny stereokotoučků třeba s fotografiemi spartakiády, protože tenkrát vycházely levněji než kdyby koupil prázdné a my s bratrem jsme dostali za úkol ty stereokotoučky vyprázdnit aby je měl připravené pro svoje snímky. A tak jsme si pak zakládali do prohlížečky kotoučky jak jsme třeba v zoologické zahradě a v okénku pro popis se u pavilónu opic objevilo "cvičení matky s dětmi".
Nádherné snímky pořídil z našich častých přechodů po Roháčích. Jeden známý, který trpí závratěmi, se musel chytit opěrátka v křesle když se na takové záběry koukal do kukátka.
Můj bratr a já jsme tedy k fotografování měli blízko už od mala. Bratr se vydal profesionální cestou, je z něj velmi dobrý fotograf. Já jsem úplně náhodu přišel na to, že vlastně stereo fotografiím ještě zdaleka nemusí být odzvoněno právě díky rozmachu internetu. Asi před pěti lety jsem u nás sháněl modro-červené 3D brýle, ale nikdo se k tomu neměl aby mi zaslal třeba jen deset kusů. Pokusy nahradit filtry nějakou jinou fólií ztroskotaly a tak mi nezbývalo nic jiného, než si je sám dovézt ze zahraničí. A protože by pár kousků vycházelo moc draho, dovezl jsem je ve velkém množství a nyní je všem nadšencům nabízíme k prodeji na našich stránkách TRIDAKT studia. S kolegou jsme dali hlavy dohromady a sestrojili jednoduchý nástavec na stativ pro fotografování stereo jedním fotoaparátem a dalšího kolegu elektrikáře jsem požádal o propojení dvou digitálních stereofotoaparátů. Při vývoji takových věcí jsme narazili na mnoho překážek, které na první pohled u již hotových výrobků vůbec člověka nenapadnou. Rád si popovídám s ostatními o této tématice.