viz též způsoby snímání stereofotografií
Celá věda tkví v tom, že do každého oka musíme dopravit ten správný z dvojice snímků. Způsobů, jak toho docílit, je celá řada, zpravidla jsou ty kvalitnější méně pohodlné či složitější. Obecně můžeme stanovit tyto požadavky:
co nejvyšší rozlišení - prostorovou informaci vytvářejí i nepostřehnutelně jemné rozdíly mezi pravým a levým snímkem, a tak je fotografie tím přirozeněji prostorová, čím více je na ní informací. Přímým důsledkem malého rozlišení je tzv. kulisovitost - jednotlivé objekty se jeví jako ploché papírové kulisy.
podobný zorný úhel, jako při fotografování - Je li zorný úhel odlišný, prostor se "natahuje" či "zplošťuje" (hloubka objektů neodpovídá jejich šířce a výšce)
Způsob zpracování stereofotografií samozřejmě závisí na zvolené metodě prohlížení, jsou ale některé obecné zásady pro sesazování dvou vyfocených snímků. Porušení opět vede k nepohodlí až nevolnosti při pozorování.
Obrazy toho samého bodu musí být na levé i pravé fotografii ve stejné vertikální poloze, musí být vyloučena vzájemná rotace snímků
Vodorovný posun snímků vůči sobě (boční ořez) má být proveden podle nejbližších objektů na fotografii, tak aby okraje snímku vytvářely jakési okno a zbytek scény byl průhledem skrz něj. Jinak budou blízké objekty nelogicky uřezány. U snímků správně, tj. rovnoběžně vyfocených to znamená vždy oříznout levý zleva a pravý zprava. Podrobné vysvětlení a možné výjimky v článku stereoskopické okno.
Odpovídající zpracování analogových snímků (rámečkování diáků) je piplavá práce, digitálním fotografům počítač mnohé usnadní. Pracovat můžeme v jakémkoliv chytřejším rastrovém editoru, existují zdarma ale i mocné programy přímo na stereo. Viz článek o zpracování digitálních snímků.
Hledět každým okem na jiný obraz bez jakýchkoliv pomůcek není snadné, protože naše oči mají na sebe vázánu konvergenci a akomodaci. To znamená, že buď hledí rovnoběžně a mají zaostřeno na nekonečno, nebo se sbíhají a zaostřeno mají na blízko. Izolovat tyto dva pohyby vyžaduje dlouhé cvičení a ne každému se to podaří. Ti, kteří jsou úspěšní, pak mohou pozorovat snímky buď
Rovnoběžně (parallel) - oči směřují jakoby do dáli, ale zároveň přeostří na rovinu obrazu. Snímky tedy nemohou být o mnoho větší, než vzdálenost našich očí (mírné rozbíhání pohledu (divergence) je možné, ale nesnadné)
Křížem (cross-eyed), pro tento účel se levá fotografie umístí vpravo a pravá vlevo a oči šilhají napříč na tu správnou. Pro většinu lidí je tento způsob jednodušší a snímky mohou být větší.
Pozorování bez pomůcek je dobré pro příležitostné použití, není to ale kvalitní ani pohodlná metoda, která by mohla doznat širšího využití.
Stereoskop je optické zařízení, které nasměruje pohled každého oka na správný obraz pomocí čoček, hranolů či zrcadel. Buď tedy oči hledí rovnoběžně (jakoby do nekonečna), ale okuláry přeostří na rovinu obrazu, nebo se pohledy sbíhají na blízký bod a pohled je hranolem či zrcadlem zalomen správným směrem. Je možná i kombinace obou principů. Stejně jako u fotografického objektivu, i zde je důležitá kvalita použité optiky - požitek při pozorování fotografie levnou plastovou čočkou není takový, jako s kvalitním okulárem.
Nejběžnějšími druhy stereoskopů jsou kukátka na diapozitivy, do nichž se zasunují kinofilmové či středoformátové rámečky nebo kotoučky, kukátka pro pozorování papírových dvojic (např. historické stereoskopy či současné skládací papírové pohlednice) nebo v ruce držené "brýle" pro použití na monitoru či v knihách. Pomocí jednoho zrcadla lze velmi kvalitně pozorovat obrazy na dvou monitorech, či velké papírové dvojice.
Správně zkonstruovaný a kvalitní stereoskop, s obrázky o velikém rozlišení, je nejdokonalejším způsobem prohlížení stereofotografií. Prohlížečka se středoformátovým diapozitivem zřejmě ještě dlouho zůstane bezkonkurenční technologií, co se kvality vjemu týče. Nevýhoda je zřejmá - obraz vidí pouze jeden divák, nucený koukat do více či méně složitého přístroje.
Oba obrazy jsou promítnuty přes sebe na jediné plátno, dvěma dataprojektory či diaprojektory, nebo dvojitým diaprojektorem. Před projektory (nebo uvnitř projektorů), jsou umístěny polarizátory, vzájemně pootočené o 90°, takže elektromagnetické vlny světla kmitají u každého z dílčích obrazů v jiné rovině. Diváci mají na očích brýle s dvojicí odpovídajícím způsobem orientovaných polarizátorů, které propustí do každého oka jen ten správný obraz. Je nutné použití speciálního stříbrného (metalizovaného) promítacího plátna. Tuto technologii používá (mimo nás:-) např. IMAX.
Divák má brýle s různě barevnými filtry - nejčastěji červeným a modrozeleným (cyan), ale může to být jakákoliv dvojice komplementárních barev. Z jednoho z dílčích snímků je vynechána červená barevná složka (R), z druhého zbývající dvě složky (G+B). Následně jsou obrazy opět slity do jednoho, sečtením hodnot RGB. Tento proces lze provést ručně v rastrových editorech, nebo v některém z mnoha speciálních programů.
Angalyfy fungují na monitoru, vytištěné na papíře i promítnuté na plátně - jedná se tedy o metodu jednoduchou, dostupnou, a velmi levnou. Separace obrazů však není dokonalá, a tak kvalitu zásadním způsobem snižují více či méně viditelné "duchy". Obrovským nedostatkem je zkreslení či úplná ztráta barev. Nezanedbatelnému množství lidí činí prohlížení anaglyfů potíže.
Levý a pravý obraz se s vysokou frekvencí střídají na plátně či monitoru, a divák má brýle u nichž se střídavě zakrývá pravé a levé oko. Brýle jsou s počítačem synchronizovány kabelem či infračerveným signálem.
Jedná se o vytvoření obrazu, který vidíme prostorově přirozeným pohledem, bez jakýchkoliv pomůcek. Dílčí obrazy (často nikoliv dvojice, ale série čtyř či více různých snímků) mohou být například proloženy v úzkých svislých proužcích, přes které je rastr drobných válcových čoček (letnikulární fólie), které lámou pohled z různých směrů na odpovídající obraz
Obrovskými kroky postupuje vývoj autostereoskopických monitorů a televizí, které dokáží z jediné obrazovky vysílat různé obrazy do různých směrů. Na této technologii je založen i systém, pro který je navržen digitální stereofotoaparát Fujifilm W1. Výrobce se rozhodl získat veřejnost pro stereoskopii zobrazením bez brýlí, prostřednictvím autostereoskopických "fotorámečků", malého autostereoskopického displaye přímo na fotoaparátu a nabídkou lentikulárního tisku. Nutno poznamenat, že jako vždy v historii, je i zde přes veškerý technologický pokrok dosud zobrazení nejslabším článkem. Nezbývá než sledovat, jakým směrem bude vývoj pokračovat.
Viz též způsoby snímání stereofotografií