Výpočet maximální deviace
Pro správné provedení steroskopického snímku je nutné stanovit rozsah prostoru, který je přípustné zachytit. V tomto článku je popsán postup výpočtu potřebných údajů na základě maximální deviace. Článek je rozdělen na tři části, pokud vás zajímá pouze jak snímek vyfotit, ale nezajímá vás proč, můžete skočit rovnou na část poslední.
Výchozí pravidla (1/3)
proč je hloubka zobrazitelného prostoru omezená?
Podmínky za kterých pozorujeme stereofotografii a skutečný svět nejsou zcela totožné. Jako příklad uveďme konflikt způsobený tím, že sbíhavý pohyb očí (konvergence) a jejich zaostření (akomodace) jsou na sebe vázány. Když pozorujeme vzdálený předmět v reálné scéně, oči hledí rovnoběžně a mají zaostřeno na dálku. Pokud hledí na blízký předmět, sbíhají se a zaostřeno mají na blízko. Při pozorování stereofotografie jsou však oči nuceny být stále zaostřené na rovinu fotografie (diapozitivu, monitoru, projekčního plátna), zatímco obraz obsahuje body s různým vodorovným posunem (i při prohlížení stereofotografie se oči sbíhají více při sledování blízkých bodů a méně při sledování vzdálených). Čím více je na fotografii zachyceno prostoru, tím více nutíme oči k namáhavým a nepřirozeným pohybům.
Pokud překročíme přijatelnou míru "prostorovosti" snímku, tedy pokud záběr obsahuje zároveň body příliš vzdálené a příliš blízké, vede to k nepřirozenému namáhání očí, v krajním případě vůbec nedojde ke spojení dílčích obrazů. Důsledkem pozorování nesprávně provedených snímků mohou být bolesti hlavy a nevolnost.
jak je míra "prostorovosti" určena
Jaké je ještě přijatelné množství prostoru není hodnota, která by šla exaktně stanovit. Je individuální, závisí například na zkušenostech (oči stereofotografů bývají vytrénované, proto si spojí i obrazy nevhodné pro nezkušené), vzdálenosti očí a dalších předpokladech diváka. Ovlivněna je mimojiné způsobem pozorování (zorný úhel). Souvisí i s kompozicí snímku a dalšími velmi těžko vyčíslitelnými a zobecnitelnými jevy.
Je proto nutné vycházet z empiricky stanovených a obecně uznávaných hodnot. Obecně lze říci, že je vhodné držet se na "straně bezpečnosti", tedy používat spíše konzervativní hodnoty. Snímek s přehnaným množstvím prostoru se stává nevhodným až nepoužitelným, naproti tomu střídmá prostorovost ničemu neuškodí, především pokud má snímek i jiné kvality (kompozice, technické provedení). Rozhodně není vhodné posuzovat přijatelnost snímku podle sebe, protože náš mozek přichází do styku se stereofotografiemi často a toleranci očí lze do značné míry vytrénovat.
Dále popsaný výpočet vychází z maximální deviace, tedy vzdálenosti o kterou se bude na dílčích snímcích lišit poloha levého a pravého obrazu mezi nejbližším a nejvzdálenějším bodem. Ohniskové vzdálenosti přepočtené na kinofilm odpovídá obecně uznávaná hodnota 1.2 mm (tedy 1/30 šířky fotografie). Tato konstanta bývá označována zkratkou MOFD - Maximum On-Film Deviation.